Drony, nebo chcete-li bezpilotní letouny, si za posledních pár let získaly obrovskou popularitu – od rekreačního létání, přes natáčení dechberoucích záběrů, až po profesionální použití ve stavebnictví, zemědělství nebo záchranných složkách. Pokud s drony začínáte, určitě jste už narazili na spoustu zkratek a výrazů, které mohou znít složitě. Tento článek je první ze série, která vám pomůže se v terminologii zorientovat – lidsky, jednoduše a bez zbytečné technokracie.
UAS, UA a RPAS – v čem je rozdíl?
Začněme úplně od začátku. Dron je ve skutečnosti jen jedna část celého systému, který se označuje jako UAS (Unmanned Aircraft System) – bezpilotní letecký systém. Ten zahrnuje nejen samotný dron (letadlo), ale také ovladač, případné senzory, software, a v neposlední řadě i pilota.
Samotný dron, tedy „věc, co lítá“, se nazývá UA (Unmanned Aircraft) – bezpilotní letadlo. Pokud se v dokumentaci nebo legislativě setkáte s tímto označením, je tím myšlen stroj, nikoli celá soustava.
A pak tu máme ještě RPAS (Remotely Piloted Aircraft System) – dálkově řízený letoun, což je v podstatě synonymum k UAS, ale klade důraz na to, že letadlo je řízeno člověkem na dálku. Tento pojem se často používá v kontextu profesionálního a regulovaného provozu.
Dron – přátelské slovo pro velké téma
V běžné řeči ale nikdo neříká UA nebo UAS – všichni říkáme jednoduše dron. A i když je to neformální označení, víme, co se tím myslí. Dronem dnes rozumíme vše od miniaturních hraček až po profesionální kvadrokoptéry za stovky tisíc korun.
Kdo s dronem létá?
Zde přichází na řadu dvě důležité role:
-
Pilot na dálku (Remote Pilot) – člověk, který dron skutečně ovládá. Může to být hobby pilot, fotograf, nebo profesionál s oprávněním.
-
Provozovatel (Operator) – osoba nebo firma, která nese právní odpovědnost za provoz dronu. V případě rekreačního létání jste provozovatelem i pilotem zároveň, ale v profesionálním prostředí to může být rozdílné.
Identifikace provozovatele
Od určité hmotnosti nebo technických parametrů musí být každý UAS registrován a provozovatel dostane své registrační číslo. To musí být na dronu viditelně uvedeno – ideálně formou štítku nebo QR kódu. Bez této identifikace je let nelegální.
Kde se smí a nesmí létat – Geozóny
Létání s dronem není volná zábava bez pravidel. Existují tzv. geozóny – oblasti, kde je provoz dronů omezený nebo úplně zakázaný. Může jít o letiště, vojenské prostory, národní parky nebo městské oblasti. Každý pilot musí mít tzv. geo-awareness – tedy povědomí o tom, kde se smí a nesmí létat.
Na dohled, nebo dál?
Další zásadní termíny se týkají toho, jak daleko od sebe mohou být dron a pilot:
-
VLOS (Visual Line of Sight) – let v přímé viditelnosti. Pilot musí dron stále vidět bez použití dalekohledu nebo kamery.
-
BVLOS (Beyond Visual Line of Sight) – let mimo vizuální kontakt. Takový let vyžaduje speciální povolení, protože rizika jsou mnohem vyšší.
-
EVLOS (Extended Visual Line of Sight) – rozšířená vizuální kontrola, kdy dron sleduje více osob (např. pomocník stojící dále od pilota). Tato metoda umožňuje letět dále než samotný pilot může vidět, ale stále v rámci bezpečnosti.
A jak vysoko?
Při každém letu se měří výška dronu AGL (Above Ground Level) – tedy výška nad aktuálním terénem, nikoli nad mořem. Maximální výška letu v běžném režimu je v EU omezena na 120 metrů AGL.
Navigace a GNSS
Aby dron věděl, kde se nachází, spoléhá se na GNSS (Global Navigation Satellite Systems) – tedy satelitní navigaci jako je GPS, Galileo nebo GLONASS. Bez těchto systémů by moderní drony nemohly stabilně viset na místě, vracet se domů ani plánovat autonomní trasy.
Toto byl první díl našeho seriálu o dronech a jejich světě. V dalších článcích se podíváme na praktické tipy pro létání, přehled kategorií provozu nebo doporučené aplikace.
A pokud už teď víte, že to s létáním myslíte vážně, nebo se připravujete na zkoušku pro A1/A3 nebo A2, mrkněte na naši nabídku – pomáháme s přípravou, máme testové otázky a vysvětlivky v češtině, přesně podle evropské legislativy.